Španělsko je evropskou hvězdou hospodářského růstu. Očekává se, že jeho ekonomika letos poroste dvakrát rychleji než ekonomika eurozóny. Tento boom však není poháněn umělou inteligencí, ale především imigrací, cestovním ruchem a širokou ekonomickou diverzifikací.
Pro investory to představuje příležitosti, ale také strukturální rizika
říká Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s.
Španělsko dosáhlo významného ekonomického milníku: jeho hrubý domácí produkt překročil hranici 2 bilionů amerických dolarů, díky čemuž země poprvé předstihla Jižní Koreu a v současnosti patří mezi nejrychleji rostoucí vyspělé ekonomiky světa. Na rozdíl od mnoha jiných rozvinutých ekonomik však tento růst nestojí na dominantním technologickém sektoru ani na boomu spojeném s umělou inteligencí.
Klíčovým motorem růstu je imigrace.
Přibližně 80 % nárůstu zaměstnanosti od roku 2022 připadá na zahraniční pracovníky,
vysvětluje Zendulka.
Rozsáhlé programy legalizace pobytu a rostoucí počet obyvatel – z přibližně 47 milionů na téměř 50 milionů – zvyšují nejen nabídku pracovní síly, ale také domácí poptávku a daňové příjmy.
Silný impuls dodává také cestovní ruch. Zatímco konflikt na Blízkém východě oslabuje hospodářský růst v jiných regionech, Španělsko těží ze své stále větší obliby jako turistické destinace. Turismus dnes představuje přibližně 13 % ekonomického výkonu země. Přestože konflikt na Blízkém východě zvyšuje ceny ropy a zemního plynu, dopad na Španělsko zmírňuje jeho relativně vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie, které zároveň přispívají ke stabilizaci inflace.
Pro srovnání – růst Jižní Koreje je mnohem více závislý na globální poptávce po polovodičích pro umělou inteligenci. „To činí její ekonomiku cykličtější a potenciálně zranitelnější vůči vnějším šokům,“ vysvětluje Zendulka. Naproti tomu španělský hospodářský růst stojí na několika pilířích, mezi něž patří průmyslový export, zemědělství, služby i imigrace. Tato diverzifikace zajišťuje ekonomice vyšší odolnost v krátkodobém horizontu.
Objevují se však první známky strukturálních problémů. Podle Zendulky je obzvláště napjatá situace na trhu s bydlením. V metropolitních oblastech, jako jsou Madrid nebo Katalánsko, pohltí náklady na bydlení až 70 % příjmů mnoha domácností. Veřejné investice navíc zůstávají pod úrovní 3 % HDP, což je méně než evropský průměr. „Síla ekonomiky se navíc zatím dostatečně nepromítla do příjmů mnoha Španělů.“
Z dlouhodobého hlediska však největší slabinou zůstává produktivita. Růst HDP na obyvatele je výrazně nižší než celkový ekonomický růst a produktivita na odpracovanou hodinu stále zaostává za předními evropskými ekonomikami. První iniciativy v technologickém sektoru, například investice do vývoje polovodičů, mohou naznačovat změnu strategie. „Samotná tato opatření však nebudou stačit k odstranění strukturálních nedostatků,“ upozorňuje Zendulka.
Roste také politická nejistota. Protiimigrační strana Vox posiluje svůj vliv na regionální úrovni a zároveň se blíží konec financování z Evropského fondu obnovy. Konečné žádosti o podporu musí být podány do konce léta 2026, což vytváří další tlak na rychlé jednání.
Podle Zendulky z toho pro investory vyplývá komplexní obraz: „Španělsko ukazuje, že solidního hospodářského růstu lze dosáhnout i bez dominantního sektoru umělé inteligence, a přináší tak důležitý impuls celé eurozóně.“ Zároveň však nejde o klasický příběh růstu, ale spíše o přechodnou fázi.
Dlouhodobá atraktivita země jako investiční destinace bude do značné míry záviset na tom, zda se jí podaří rozvíjet produktivitu, infrastrukturu i bytovou výstavbu stejným tempem, jakým roste počet obyvatel. Jižní Korea by přitom mohla posloužit jako inspirace pro další, technologicky vyspělejší etapu rozvoje Španělska.
