S investicemi pomáhám klientům přibližně čtvrt století. Co se za tu dobu změnilo nejvíc? V podstatě všechno: technologie, objem peněz v domácnostech, nabídka nástrojů i produktů a samozřejmě proměnlivá je i úroveň výnosů jednotlivých instrumentů.
Nejcitelnější změna ale proběhla v hlavách lidí. A v tomto případě to je jednoznačná změna k lepšímu.
Okolo roku 2000 se většina klientů držela stavebního spoření nebo jiných velmi konzervativních produktů. Investování? To nebylo pro ně. Považovali to za příliš rizikové, neznámé, nejisté. Jen myšlenka na to, že peníze investované do fondů mohou mít krátkodobě záporný výnos, většinu lidí vyloženě vyděsila.
Když jsem někomu chtěl vysvětlit výhody dlouhodobého investování na penzi, probíhalo to zpravidla tak, že jsem sáhodlouze líčil nutnost diverzifikovat a nespoléhat se jen na státní důchod a z druhé strany stolu na mne směřovaly podezřívavé a nechápavé pohledy. Na konkrétní strategii nebo produkt většinou ani nedošlo.
Proč to tak bylo? Volný trh v Česku fungoval tehdy přibližně dekádu a zkušenost to byla nejen krátká, ale také z pohledu mnoha lidí kvůli kupónové privatizaci špatná. Navíc technologicky spočívalo investování v podepisování papírových smluv s bankami. Kdo vkládal peníze do dluhopisů nebo fondů peněžního trhu, to už byl Pan Investor!
Tento postoj byl potom i u těch odvážnějších, kteří někam přeci jen zainvestovali, patrný při první větší krizi. Když trhy padaly, zvonily mi telefony a klienti chtěli peníze co nejrychleji vybrat.
Strach převládal nad strategií.
V roce 2025 je situace úplně jiná. Klienti sami chtějí investovat, chtějí myslet na budoucnost. Při poklesech trhů nepanikaří a někteří naopak volají, že chtějí přikoupit. Jsou informovanější, mají zkušenosti, ptají se na správné věci.
Dnes už nikoho nemusím přesvědčovat, že si má spořit na důchod, to má většina lidí v hlavě srovnané. Řeší se naopak, kterou z možností a strategií si vybrat. Zároveň se čím dál častěji setkávám s tím, že investují i lidé v důchodovém věku, a to často velmi dynamicky.
Co se tedy nejvíc změnilo? Samozřejmě evolucí prošlo téměř vše od technologií a nabídky produktů, až po skutečnost, že je nyní mezi lidmi mnohem více peněz, než na přelomu milénia. Je tedy co a kam investovat.
Za hlavní akcelerátory považuji ale osobně dvě zkušenosti, kterými si lidé prošli. Zaprvé generace v produktivním věku vidí na svých rodičích a prarodičích, že samotný státní důchod představuje mnohdy ze dne na den velmi razantní snížení příjmů do rodinného rozpočtu. Navíc těžko nevidět, že současné nastavení důchodového systému směřuje k tomu, že důchody budou v relaci k životním nákladům do budoucna klesat.
Neřešit to opravdu není cesta.
Druhým významným momentem byla pandemie koronaviru a hlavně navazující dlouhé období dvouciferné inflace. Tehdy lidé poprvé od devadesátých let velmi názorně pocítili, že peníze ležící na běžném účtu rychle ztrácejí hodnotu. Když byla inflace dlouhé roky okolo dvou procent, tak to prostě neviděli. I aktuální situace, kdy se inflace opět stabilizovala a sazby (včetně těch na spořících účtech) klesají, nutí lidi opět přemýšlet, jak v čase alespoň uchovat hodnotu svých vydělaných peněz.
Jsem také opravdu rád, že už dnes téměř nevidím nesmyslně předplácené poplatky za pravidelné investice. A že když si chce někdo „hrát“ třeba na burze nebo s kryptem, chápe, že to má být maximálně 10 až 20 procent portfolia. Za ta léta jsem se vždy snažil klientům stavět portfolia široká, vyvážená a s respektem k jejich životní situaci. A mám radost, že dnes už mnoho z nich investuje přirozeně, vědomě a s důvěrou v nástroje, které dříve vzbuzovaly obavy.
I moje vlastní investiční historie dnes čítá přibližně čtvrtstoletí.
Možná právě proto je pro mě tohle všechno víc než jen práce. Vnímám to jako odměnu.
Tomáš Kučera,
regionální ředitel FINVOX
25 let zkušeností s investicemi a klientskou prací
